Posuzování veteránů z pohledu jejich stavu a zachovalosti

Historická vozidla dělíme dle stavu do několika skupin:

1. bezchybný exemplář – bez jakékoliv vady
2. velmi dobrý stav – bez poškození
3. odpovídající používání vozu – vozidlo by nemělo mít žádné zásadní technické a vizuální vady
4. opotřebovaný stav – vozidlo není zcela způsobilé pro provoz na pozemních komunikacích
5. jednoznačně vyžadující renovaci – vůz je v zuboženém, nepojízdném stavu

Přesné postupy, jak s historickým vozidlem zacházet nám poskytuje Turínská charta. Je to dokument poměrně obsáhlý a velmi přesný. Nám pro začátek postačí uvést jen základní body a kritéria.

1) Původní stav vyžadující jen konzervaci a ochranu proti stárnutí.
- Jedná se o nejvyšší stupeň originality a hodnota takového vozidla je maximální.

2) Stav bez zjevného poškození vyžadující běžnou údržbu, nepatrné opravy, konzervaci a ochranu proti stárnutí. - Vysoký stupeň originality

3) Původní stav - na vozidle je znatelné opotřebení a mírné vady. Pokud má majitel trpělivost a podaří se mu sehnat díly stejného typu a modelu.
- Je předpoklad dostat vozidlo do stavu odpovídající skupině 2. Je to ale nutné?

Zde nám vystupuje jedna z prvních otázek ohledně zachování historie.
- Je přínosem upravovat takto dochované vozidlo nebo mu ponechat autentičnost, svědectví doby a jeho používání – to je z pohledu historika to nejcennější co se historie týká.
- Pokud provedeme úpravu a nahrazení některých dílů, díly méně opotřebenými přerušíme tím historickou linii vozidla. Vozidlo se dostane sice o kategorii výš, ale z historického pohledu je to škoda.

Situace, kdy jsou opotřebovány díly, které mají zásadní vliv na bezpečnost provozu, je bezpečnost vždy nadřazena nad autentičnost dílů. Není ale nutné tyto díly likvidovat, jdou ponechat (deponovat) a navrátit na vozidlo, pokud by se majitel rozhodl vozidlo nepoužívat na pozemních komunikacích.

Všechny tyto zásahy by se měli provádět tak, aby nezasahovaly do konstrukce vozidla a pokud ano, tak způsobem který je vratný. Tím nebude do budoucna snížena historická hodnota vozidla.

4) Opotřebovaný stav - asi nejvíce rozšířená kategorie a setkává se s ní každý. Proto ji rozdělíme na několik dalších skupin.

A - vozidlo, které vykazuje 30% poškození jednotlivých součástí. Zde by mělo být preferováno restaurování před celkovou opravou. Je to především s ohledem na historickou hodnotu vozidla. V tomto případě je žádoucí nahradit poškozené díly, díly stejného typu a roku výroby. Jednotlivé díly se opravují jen po částech, zůstává zde vzhledové opotřebení se stopou času. Pokud je opravován (zapravován lak) může se barevný odstín nepatrně lišit. Vzniká to rozdílností pigmentu barvy dříve a nyní, vlivem povětrnostních vlivů. Tato nepřesnost, z pohledu historického, není závadou a nesnižuje hodnotu opravy. Použité materiály a technologie opravy by měly odpovídat co nejvíce původním.

B - vozidlo, které vykazuje 50% poškození jednotlivých částí. Zde je možné restaurování za předpokladu nahrazení alespoň 20% dílů ze stejného typu, modelu a podaříli-se "trefit" odstín barvy. Vozidlo se posune do skupiny A.

- Vozidlo, které vykazuje 50% poškození je možné restaurovat a zachovat v původním stavu za předpokladu
* poškozené díly budou zbaveny rzi (ne mechanickou cestou za použití brusných nástrojů, ale chemickým procesem rozpuštění oxidů železa). Poté zakonzervovány a ochráněny proti případné nové oxidaci.
* ostatní práce se, pokud to jde, provedou za použití nejvíce podobných materiálů a technologií originálu.
- Vozidlo je určeno k výstavám nebo zakonzervování pro případný další projekt.

C - vozidlo, které vykazuje 75% poškození. Zde se přistupuje ke kompletní opravě.

- Vozidlo většinou prochází generální opravou do stavu nového vozidla.
- Vozidlo je možné opravovat po jednotlivých částech (skupinách). Je možné toto kombinovat s ponecháním původních skupin v dochovaném stavu. Je nutné posoudit, aby se jednotlivé části navzájem nerušily a vzhled byl přirozený. Zde je největší riziko v použití dnešních materiálů.

5) Vrak – vozidlo, které se sice dochovalo, ale je potřeba jeho kompletní oprava.
Ta může být provedena několika způsoby:

* nahrazení poškozených dílů, díly ze schodného typu, použití stejných pracovních postupů, jako při vzniku vozidla. Tato metoda je nejnákladnější vzhledem k cenám dílů a složitosti technologií a možnosti dostupnosti součástí.
- Vozidlo sice ztratí původní díly, zůstává mu historická kompletnost.

* nahrazení dílů, díly stejného druhu a typu, případně použití kopií dílů zhotovených dle autentického vzhledu, použití aktuálních materiálů a technologií. Takto je docíleno vzhledu vozidla k datu a době jeho vzniku. Tato forma je o něco levnější. Pokud je provedena s citem, vozidlo neztrácí na své autentičnosti. I jeho historická hodnota zůstává na vysoké úrovni. Počet kopií dílů by se měl pohybovat do 30%.
- Vozidlo sice není 100% autentické, ale jeho historická hodnota zůstává

V obou výše popsaných příkladech je konečná podoba situována do podoby nového vozu. Oprava je provedena nahrazením dílů z druhovýroby. Je kladen důraz především na vnější vzhled a neřeší se použité technologie a vnitřním agregátům není věnována potřebná péče.
- Oprava vychází cenově výhodně. Při takto provedené opravě dochází, k nevratnému poškození historického vozidla a je z velké části snížena jeho historická hodnota.

Autor: Jiří Červený